Robot Revue 03/2011

„Prosím, pánové, je to hotovo, pánové, děkuji vám že jste mě použili, bavte se dobře pánové“ pípal neosobním hlasem malý, kulovitý servisní robůtek s několika páry ramen místo končetin a čile rejdil od jednoho muže k druhému. Uprostřed místnosti trůnil malý, lesklý aparát, který před chvílí robot opravil. Parta chlapů, která posedávala na pohovkách umístěných kolem stěn nevelké pětiúhelníkové místnosti, mu bodře odpovídala na jeho elektronické děkování. Jen Tobby seděl a neříkal nic. Zdálo se mu směšné a absurdní, aby se vybavoval s tou kovovou věcí jako s dobrým známým, který se zastavil na kus řeči. Nechápal ostatní a ani se o to nepokoušel. Už dávno se smířil s tím, že je mezi ostatními lidmi od nepaměti osamělý se svými pocity a že jen těžko najde na téhle dlouhé výpravě nějakého přítele, se kterým by mohl sdílet ještě něco jiného, než jen řeči o jídle, virtuálních hrách a o Lásce. Používal Lásku stejně tak, jako ostatní a byl rád, že ji právě opravil ten malý kulovitý zmetek, který se vypoklonkovával z místnosti. Stroj lásky mu dělal dobře, uvolnil napětí a mohl pak spát, ale Tobby přesto věděl, že to není nic jiného než několik dobře mířených mikroelektrických impulsů, které mu zvedají náladu. Na rozdíl od ostatních by se bez něj jednou za čas klidně obešel. Nikdy si se Strojem nepovídal, ani neměl jako druzí chlapi pocit, že ho k němu váže nějaké mimořádné, zvláštní pouto, kvůli kterému jim Stroj dodává obzvlášť rafinované potěšení. Věděl, že všechna ta slast, kterou u Láskostroje prožívá, není nic jiného než pár buněk hluboko v jeho mozku, které pracují pode signálů, vysílaných Strojem a díky kterým dosahuje každý den rychle slastné poluce, která ho ukolébá do posilujícího spánku. Bylo to příjemné, ale určitě někde na světě existovalo něco, co bylo lepší než Stroj. Tohle hluboké tajemství zatím ještě nedokázal odhalit, ale věřil, že na to jednou přijde. Stroj lásky je určitě jen umělá náhrada něčeho, co musí být mnohem lepší a dokonalejší a Tobby už dlouhou dobu usilovně přemýšlel o tom, co by to vlastně mohlo být... ...