Nedavno v rozhlase aj televizii prebehli reportaze o 3D tlaciarni pre masy.
http://reprap.org/wiki/Main_Page
Vyzera to dost zaujmavo vyrobit si niektore casti robota. Moja obava vsak je kvalita a presnost. Podla obrazkov co som nasiel som si nebol celkom isty s vysledkom. Ma niekto nejake skusenosti s touto tlaciarnou.

Viděl jsem český klon Rep Rapu loni v Praze na Ampéru a kvalita i přesnost výrobků jsou na velmi dobré úrovni. Problém je s rychlostí - výroba i docela malé součásti trvá několik hodin.
Viz: http://www.easycnc.cz/inpage/rapman/

Zdravím,
dovoluji si trochu poopravit předchozí přispěvek. 3D tiskárna RapMan není český klon projektu RepRap, ale komerční produkt anglické fy. BitFromByte . Pokud bude zájem širší veřejnosti o diskusi, popřípadě o detailnější informace na téma 3d tisku pomocí „hobby“ tiskáren, jsem ochoten tomuto tématu aktivně věnovat. Již více než rok se s jednou takovou tiskárnou trápím...

No jo, opravdu to tak je. Tak to umřu zas o něco míň hloupej.
Myslím, že diskuse o konstrukci home-made 3D tiskáren by byla velice zajímavá. Mohu-li požádat, zkuste se blíže rozepsat. Třeba se někdo chytne.

Také bych se přidal byť zatím jen pro získání přehledu.
Jak postupně zjišťuji jak se věci mají ve skutečnosti, začíná mne to zajímat.
Použitý způsob depozice materiálu je sice ten nejstarší, nejpomalejší a kdovíco ještě,
ale také dosud bezkonkurenčně nejlevnější, ať se to týká spotřebního materiálu, nebo zařízení samého.
A přirozeně je tu i potenciál recyklovaného materiálu.

Zdravím,
osobně považuji 3D tiskárny typu RepRap za nejužitečnější nástroj "hobby" robotika. Ce se týče přesnosti, při použití trysky o d=0,5mm je zatím mnou odzkoušený profil s výškou vrstvy 0,125mm se sílou tzv. obrysové linky 0,4mm schopen "tisknout" "prototypová" ozubená kola o modulu M1 (šířka hlavy zubu nesmí být menší než 0,8mm).
Existuje mnoho "provozních parametrů", které ovlivní kvalitu tisku, obecně lze však říci, že pokud se s tiskárnou "sžijete" a budete "tolerantní" k jejím necnostem poskytne do té doby neuvěřitelné možnosti. Je potřeba alespoň trochu nastudovat algoritmus a způsob nanášení jednotlivých vrstev. Pak při návrhu dílu volit "tisknutelné" rozměry, pak se dostanete na přesnost +-0,1mm.
Jedna rada na závěr, pozor na otevřené okno v místnosti kde máte tiskárnu, hlavně v zimě... Pokud necháte tiskárnu a tiskový materiál ochladit na např. 12 st.C pak si toho moc nevytisknete, dokud se vše nevrátí do teploty cca.20st.

Zdravím.
Mohu se zeptat na Vámi používané materiály a jejich zdroje?
Rozumím tomu dobře, že s tryska o prumeru 0,5mm dela stopu 0,4mm?
Tedy materiál se z trysky vytahuje spíš než vytlačuje?

Materiálů je celá řada, ale prakticky se používají pouze tyto dva termoplasty: ABS a PLA. ABS plast se "tiskne" při teplotě cca.240st.C. PLA je plast vyrobený "snad" z kukuřičného škrobu a tiskne při teplotě cca. 190 st.C. Já osobně preferuji PLA, pomocí kterého se mi tisknou lépe malé díly (rychleji chladne a tím pádem nedochází k deformacím).
Tiskové materiály se dodávají v rolích o hmotnosti 1, nebo 3kg. V roli je navinut drát z plastu o průměru 3mm (jsou i jiné průměry, ale 3mm jsou "asi" nejrozšířenější). Cena 1kg plastu se pohybuje cca. 700kč. Pravděpodobně lze sehnat i levnější balení, ale vzhledem k mé spotřebě jsem se po alternativních dodávkách nepídil.

Princip tisku spočívá v tom, že existuje "trubka" z jedné strany navrtaná otvorem o průměru cca. D=3,1mm (tudy do trubky vstupuje drát plastu) a na druhé straně je trubka navrtaná otvorem o průměru D=0,5mm (tryska, tudy roztavený plast vytéká). Ve spodní části je na trubku navinut odporový drát, který jí ohřívá a natavuje plast uvnitř trubky. Stručně řečeno běžná tavná pistole . Drát je do trubky tlačen buď běžným DC motorem (staré řešení) nebo pomocí krokového motoru (běžné řešení). Drát v celém procesu má dva úkoly, dodává samotný tiskový materiál a zároveň funguje jako píst, tedy materiál je z trysky vytlačován.
Původně skutečně existovala představa, že výška vrstvy by měla být stejná jako průměr vytlačovaného vlákna, nicméně velmi brzo se zavedlo pravidlo, že vnější linka, by měla být "širší" než tzv. vnitřní vlákna. Proto se v profilech o výšce vrstvy 0,5mm používá šířka vlákna 0,75mm. Dosáhne se toho tak, že pro vnější linky se zrychlí podávání drátu a místo vlákna kruhového průřezu se tiskne vlákno eliptického průřezu.

Později autoři SW dostali odvahu experimentovat s výškou vrstvy a s průměrem vlákna. Při práci s tiskárnou zjistíte, že správně ohřátý termoplast se "táhne" jak týden před výplatou. Což vedlo k myšlence, kombinace rychlosti vytlačování a tažení vlákna. Pro dosažení průměru vlákna menšího než je průměr trysky, je tedy zásadní (nejen) rychlost tiskové hlavy (extruderu) v ose X a Y. Lze tedy skutečně říci, že v případě průměru vlákna > než je průměr trysky je materiál "vytlačován" v případě průměru menšího než je průměr trysky je materiál spíše "vytahován".

Každopádně kvalitní nastavení tiskového profilu je dáno kombinací teploty natavení plastu, rychlosti podávání plastu a rychlosti pojezdu extruderu. Ačkoliv při ladění profilů vždy balancujete na "ostří nože", funguje to.

Při prohlížení fotek "výtisků" na internetu je potřeba dbát na časové rozlišení, tedy na dobu kdy výtisk vznikl. Díky fascinujícím novým algoritmům pro generování "G" kódu se kvalita tisku výrazně zlepšila a např. se podařilo úplně eliminovat tzv. řetízky, ale to už je zase jiný příběh ...

Českou autoritou pro RepRap tiskárny je p.Průša (josefprusa.cz), autor podařeného klonu RepRap (ačkoliv já mám výhrady k jeho řešení osy Z ), autor mimo jiné i velmi zdařilého vyhřívaného tiskového stolu a řady dalších originálních řešení ... Dle jeho tvrzení, lze získat trysku o d=0,35mm.

Rozsáhlá databáze vytištěných předmětů je zde: http://www.thingiverse.com

Ještě jeden dotaz -
většina RepRapů má na tiskové hlavě ventilátor(y) a používají vyhřívanou základnu. Ale např. Ultimaker (http://wiki.ultimaker.com/) nemá ani jedno a z videí jeho provozu nebylo žádné zborcení výtisku patrné.
Jak je to tedy v praxi s teplotními poměry na výtisku?

Ventilátor na tiskové hlavě plní v zásadě dva úkoly:
a) Pomáhá regulovat teplotu trysky
b) Ochlazuje vlastní tištěný model.
Na fórech existuje mnoho názorů na správné použití ventilátoru. Pro větší výtisky se doporučuje ventilátor vypnout, pro malé s drobnými výstupky zapnout. Jde o to, že pokud tisková hlava je dlouho nad jedním místem (např. výstupek o d=4mm výšce 10mm) již nanesené vrstvy pod tryskou nejsou schopny chladnout a mají plastický charakter. Další nanášená vrstva pak deformuje již předchozí vrstvy a výsledek je k ničemu. Pro tyto případy používám PLA se zapnutým ventilátorem.
Pro větší výtisky způsobuje zapnutý ventilátor problém s jednosměrným ochlazováním. Ventilátor je umístěn vždy z boku tiskové hlavy (extruderu) a ofukuje model vždy z jedné strany, čímž dochází k nerovnoměrnému ochlazování modelu a k jeho kroucení (není to pravidlo, záleží na dalších okolnostech).
Vyhřívaný tiskový stůl tento problém řeší (teplota stolu se pohybuje okolo 100 st.C). Kontinuálně zahřívá model a udržuje v něm rovnoměrnou teplotu. Vyhřívaný tiskový stůl má ještě jednu velmi významnou funkci, a to umožňuje tisk bez tzv. raftu ale to už je opět jiný příběh ...
Lze říci, že po několika zklamáních a radostech z vytištěných dílů získáte schopnost pouhým pohledem na 3D model určit správnou strategii tisku.
Z počátku poměr času strávených laděním tiskárny k vlastnímu tisku je tristní, později tiskárna funguje na zapnutí, ale jak už jsem napsal, pozor na otevřené okno v zimních měsících...