Robot Revue 05/2010

Nálož přistála uprostřed hluboké kaverny a pomalu se rozevřela. Z ní se vysypalo mnoho malých, osrstěných kuliček, které se postupně rozvinuly a vydaly se na pochod. Prosmykly se škvírami ve stěně kaverny, zamířily k nejbližšímu průlezu a skrze nepatrné mezírky vnikly obtížně, ale nesmlouvavě dovnitř kroutícího se tunýlku, který se svíjel jako had do všech stran. Do jeho nitra se prodíral jeden malý strojek za druhým, jako korálky navlečené na šňůrce. Všechny strojky byly obtíženy nákladem, vršícím se v jakési klícce, umístěné mezi hustými štětinkami. Ty tvořily věnec, který se vytrvale chvěl, kroutil a trhaně se probojovával zákruty tunýlku. Stále vpřed, stále vpřed – další a další strojky se chvěly a vlnily, balancovaly pod svým nákladem a s neomylnou jistotou mířily všechny jedním směrem, až na konec té dlouhé a nerovné cesty, která končila v dychtivě rozevřeném ústí. Hnáni tajemnou vůlí svého tvůrce robůtci jeden po druhém spěchali, aby odevzdali svůj náklad až na místo určení – do nitra velkých, hladových buněk, které se třásly nedočkavostí, aby je mohly polknout. ...

Diskuse

V databázi nebyl nalezen žádný příspěvek.

Nový příspěvek

Diskuse je moderována a diskusní příspěvky jsou zobrazeny až po schválení.

Nadpis
Text
Kontrolní kód
Opište kód